2002–2003
Krátce po pádu WTC, slavných dvojčat na Manhattanu, se v Afghánistánu rozhořela další válka. Válčilo se tam nepřetržitě už 27 let. Agrese, kterou měli místní obyvatelé pod kůží, se projevovala i na zvířatech. Tak jak s nimi zacházeli nervózní a frustrovaní lidé, byla frustrovaná i zvířata. To se projevovalo všeobecnou agresivitou. Cyklus vznikal při spolupráci s Jaromírem Štětinou a Petrou Procházkovou, kdy jsme tam strávili několik měsíců.
2000
V roce 2000 jsem začala spolupracovat s novinářem Jaromírem Štětinou a naše první cesta vedla do rovníkové Afriky, kde jsme po několik měsíců natáčeli dokumentární filmy o problematice AIDS, etnických válkách a ženské obřízce. Fotografie vznikaly paralelně s prací na těchto dokumentech.
1995–1997
Rusko mě fascinovalo svou bezbřehostí a neuchopitelností. Bylo nepoznané, plné tajemství, a lákalo i svými dramatickými dějinami a politickými zvraty. V době, kdy jsem tam jezdila, vrcholila popřevratová hospodářská krize. Bylo to krátce předtím, než se k moci dostal Vladimír Putin, který se rozhodl, apelem na nacionalistickou notu, této bývalé velmoci vrátit její ztracenou pozici a čest.
Grant Prahy 1999
„Žižkov byl vždycky zajímavým místem, plným tajemství a opředený dramatickou atmosférou kriminálního podsvětí předválečné republiky. Proletariát, šlapky a pražská galérka, to je pro fotografa nesmírně vzrušující téma. Možná něco z toho přetrvávalo i v době vzniku těchto fotografií. Lákalo mě do toho pronikat a zachycovat lidské osudy.“
1998–2001
V místech kde byla dříve sovětská kasárna, se ke konci devadesátých let koncentrovali uprchlíci z rozpadajícího se torza Sovětského svazu. Byli to Arméni a Ázerbájdžánci, kteří prchali před válkou v Karabachu, Čečenci, ale i příslušníci bývalé Jugoslávie a utečenci z Angoly. Zajímala mě ta pestrost národů a osobní nastavení jednotlivých charakterů.
