Jak již samotný název napovídá, kniha pojednává o posledních třiceti letech života Jiřího Voskovce, které strávil ve Spojených státech amerických.

Pomocí části dosud nepublikované, neznámé nebo i málo známé korespondence s rodinnými příslušníky-manželkou Anne, neteří Adrianou, bratrem Prokopem a jeho ženou, ale hlavně s přáteli, kterými byli Jan Werich a Josef Šíma, se ocitáme ve Voskovcově fyzické blízkosti, dostáváme šanci proniknout k jeho osobnosti, vnímat jeho myšlenkové pochody a pozorovat jeho psychické rozpoložení. Nahlížíme tak pod povrch osobních a společenských zážitků, které Voskovcův americký život provázely a formovaly. Dopisy, které svým blízkým psal, představují nejen jeho osobní peripetie, ale hlavně prezentují originální postřehy tohoto inteligentního umělce. Vtipně a nezaujatě v nich glosuje politické a společenské události, kterých je svědkem, srovnává život za železnou oponou, se svobodou, kterou prožívá a jež má pro něj někdy příchuť trpkých plodů. Na mnoha místech korespondence pak srovnává výhody a nevýhody života v zemi neomezených možnost a nutně se tak dostává do názorového střetu se svými přáteli žijícími v totalitě. Jinde se zas vyjadřuje k vítaným i nechtěným návštěvníkům z Československa. Nabízí nám tak srovnání dvou oddělených světů a také pohled na život v tehdejším Československu a jeho významné osobnosti, viděné perspektivou toho, který stojí mimo, a sleduje vše zpovzdálí z jiné reality.
Spojující text pak nabízí širší kontext a objasňuje některé nesrozumitelné detaily.

Voskovcův příběh se odvíjí chronologicky ale zároveň i tematicky. V jedné linii sledujeme běh času, rok za rokem a den po dni, a ve druhém plánu se zabýváme různými životními tématy, která Voskovec aktuálně řešil, například vztahy k ženám, které v průběhu let potkával a se kterými žil, vztah k českým umělcům, kteří ho navštěvovali nebo které měl možnost vidět profesně, při jejich zájezdech do Spojených států. Sledoval vývoj československého divadla, který srovnával s tendencemi, jež se uplatňovaly na západě.

Dále jsme svědky jeho zápasu o přežití, o profesní naplnění, vnímáme jeho stesk po domově, a také spolu s ním, řešíme rodinné a otcovské peripetie.

V úvodu knihy se vracíme do čtyřicátých let a sledujeme Voskovcovo váhání nad poválečným vývojem v Československu. Vnímáme jeho pochyby, které logicky vyústily v odchod za hranice.
Další, podstatná část je věnována padesátým letům, problematice McCarthismu a šikaně, kterou občané Spojených států v té době prožívali, protože i Voskovec se stal její obětí. Nedobrovolně strávil 11 měsíců v detenci na Ellis Islandu, kde si celou dobu psal deníky a usiloval o své očištění. Kniha nabízí širší kontext tohoto poválečného problému a uvádí příklady podobně uvězněných Evropanů, kteří se pokoušeli dostat se do Spojených států a uvízli v síti Ellis Islandu.

Další linie, kterou sledujeme je celoživotní Voskovcův umělecký zápas o sebeprosazení, hledání příležitostí a životního tvůrčího naplnění. Ruku v ruce s profesí, se odvíjí jeho civilní život, který má někdy všední rysy a jindy jde o neobyčejné drama, jak jeho osobní, tak drama zúčastněných osob, kterým válka a poválečný vývoj ve světě obrátil život vzhůru nohama.

Velmi zajímavé je sledování vývoje situace kolem nenaplněných autorských a tvůrčích ambicí, které Voskovce po celou dobu emigrace neopustily. Odjížděl z Československa s tím, že se stane autorem, dramatikem, divadelním režisérem, principálem vlastního divadla. Nic z toho se nenaplnilo. Místo toho se stal námezdním hercem-dělníkem své profese. Přesto je Voskovcova korespondence protkána touhami po tomto druhu sebeuplatnění.

V doprovodném textu se objevují a uplatňují mnohá zajímavá svědectví pamětníků, kolegů, kteří Voskovce zažili. Jde například o Miloše Formana, rumunsko-amerického režiséra Andreie Serbana, celoživotního přítele Jiřího Plannera, a v neposlední řadě vzpomínky dvou jeho adoptivních dcer.

Množství podstatných informací pochází také ze dvou velkých rozhovorů, které Voskovec za svého života poskytl – v roce 1952 Jiřímu Kárnetovi, a v letech 1974–5 Janu Antonínu Liehmovi. Většina písemných materiálů, ze kterých jsem čerpala, pochází z archivu Bostonské univerzity – Howard Gottlieb Archival Research Center, kde je uložena Voskovcova pozůstalost. K možnosti využít tyto materiály pomohla Voskovcova dcera Gigi Voskovec-Gottfried, která k tomu poskytla všechna práva a laskavé svolení.

Kniha Americká léta Jiřího Voskovce nabízí ucelený vhled – jakési shrnutí – málo známé části tvůrčího a osobního života, Jiřího Voskovce. Decentním a neskandalizujícím způsobem se snaží poodhalit peripetie jedné generace, výrazně poznamenané Druhou světovou válkou, nastínit úskalí svobody na jedné straně, a omezenosti života v totalitě, na straně druhé. Jde o souhrn dostupných svědectví, která nám nabízejí představu o posledních letech jednoho neobyčejného, v Čechách nesmírně oblíbeného, umělce, autora předválečných divadelních her s autorskou značkou V+W, jenž se u určité části populace těší trvalé oblibě.

Recenze knihy – Literární noviny
Recenze knihy – 25fps